Reality is sometimes like a dream - díl desátý

16. dubna 2012 v 19:27 | Luss |  Reality is sometimes like a dream

Po dlouhé době další díl :P


Lou čekal venku. Nasedli jsme do mého auta a odjeli k Louisovi. "No kde se touláte!" přivítal nás Harry. "Připravil jsem Vám večeři." Á ano, zapomněla jsem vám říct, že Harry strašně rád vaří? "Jé díky, Harry, jsi moc milý." Řekla jsem ironickým tónem. On se na mě usmál, asi ten ironickej tón nepochopil. To je jedno. "Harry, Stef nakonec řekla ano." Řekl Louis Harrymu. Harry se znovu usmál a řekl: "Jé tak to je super. Vítej do rodiny!" řekl a snažil se mě obejmou. Já se mu ale vykroutila, protože když jsem viděla, co nám připravil za večeři, sbíhali se mi sliny. Sice jsem nepoznala, co to je, nebo jak se to jmenuje, ale vypadalo to pěkně a dobře to i chutnalo. To je hlavní. Po večeři jsme si šli lehnout. "Dneska žádný povídání. Zítra musím do školy!" řekla jsem klukům a oni jen smutně zabručeli. Nevím proč, ale už automaticky jsem si lehla k Louisovi. On mě zase objal. Nevím proč, ale takhle se mi spalo nejlíp. Chvíli mi šal na vlasy a pak spokojeně usnul. Já též. Ráno jsem se vzbudila a koukla na budík. DEVĚT HODIN?! Cože? "Lou, Lou, vstávej, já zaspala!" řvala jsem přes celý byt. Louis se unaveně přetočil na druhý bok, aby na mě viděl a řekl: "Co? Tak do tý školy nechoď, jeden den tě přece nezabije." A spal dál. No asi má pravdu. Měla bych se na školu už vykašlat úplně. Půjdu pak jen na konci roku, aby se neřeklo. Stejně mi škola za měsíc končí. Ano, končí mi v listopadu. "No tak jo." Řekla jsem a zase si lehla k Louisovi. Nakonec nás vzbudil Harry, asi v jednu hodinu a strašně se divil, že nejsem ve škole. "Vždyť jsi to musel slyšet. Řvala jsem přes celý byt, že jsem zaspala!" řekla jsem a zasmála se. "Já teda nic neslyšel." Řekl a pousmál se, aby se neřeklo. "A to Louis říká, že máš lehký spánek!" řekla jsem a pustila se do snídaně/oběda, který nám opět připravil Harry. "Loui, měl by si někam jít s klukama. Já to bez tebe vydržím. A slíbil si to, že s něma budeš trávit více času." Louis kouknul na Harryho a Harry na něj kývnul. "No tak dobře." Řekl po dlouhém rozmýšlení. Louis pak s něma chodil ven normálně. Každý den jsem ho viděla maximálně jen 5 hodin. Když nepočítám noc, kdy vlastně spíme, takže ho nevidím. Ale díky tomu, že s něma trávil víc času, já s klukama víc vycházela. Nejvíc jsem se asi bavila se Zaynem. Jeho legendární Vas Happenin prostě nemá chybu. "Zlato, promiň, chtěl jsem přijít dřív, ale…" Když už jsem asi po desátý slyšela jeho výmluvu dokončila jsem za něj větu: "..ale kluci tě nechtěli pustit. Jasně, mě to nevadí." A vážně mi to nevadilo. Dřív byl se mnou na každým kroku, což mi někdy vážně lezlo na nervy, protože jsem nemohla ani za kámoškou, prostě nic. No a tak když Lou opět odešel za klukama, tak jsem zavolala Monice. "Ahoj Moný, tak co, jak si žiješ?" řekla jsem, když Monica zvedla mobil. "No to je dost, že se taky ozveš! Žiju si dobře a co ty? Píše se o tobě a o tom Louisovi snad úplně všude. Ty s ním fakt chodíš? Nebo to je jen nějakej výmysl?" zeptala se zvědavě a než jsem stačila něco říct, ještě dodala: "A jakože teď vůbec nechodíš do školy?". No jo, Monica, ta aby se nezeptala. Pohotově jsem jí odpověděla: "Ano, chodíme spolu, asi 14 dní?! A už s ním dokonce bydlím! Výmysl to není. Ve škole jsem nebyla proto, že na školu seru! Půjdu tam až na maturu. Víc mě nezajímá. A mimochodem, nechceš se stavit?" najednou přišel Lou, což jsem nečekala: "Tak ahoj, už přišel Lou, papa a zejtra do školy nejdu zase." Ukončila jsem hovor, než Monica řekla ahoj, slyšela jsem jen A. "Ahoj zlato (ano, takhle mu budu říkat), jakože jsi už doma?" řekla jsem a zvědavě se na něj podívala. "No kluci už se mnou nikam nechcou jít, prej jim věnuju až příliš moc času. Chcou se prej věnovat i jiným věcem." Než jsem stihla něco říct přišel Harry a hned nás pozdravil: "Á BooBear a jeho Stefanie! Zdravím Vás!" znělo to docela strašidelně. "Proč nás tak divně zdravíš Harry?" Zeptala jsem se ho, protože takhle nás ještě nikdy nezdravil. Věděla jsem, že Harry říká Louisovi BooBear, ale ten pozdrav jsem totálně nechápala. "Noo, chtěl bych vás na něco přemluvit, nebo spíše Stefanie. Louis ví o co se jedná. Máme totiž koncert v Paříži a všichni by byli moc rádi, kdyby si jela s námi a Louise podpořila, vlastně nás všechny." Řekl a hodil po mě výraz alá psí oči. POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kecka Kecka | Web | 16. dubna 2012 v 20:22 | Reagovat

Po dlouhé době? :D Vždyť tento příběh píšeš celkem často :)).

3 Lucy* Lucy* | Web | 17. dubna 2012 v 14:55 | Reagovat

Ahoj, děkuji jsem ráda, že si nepřeješ, abych neskončila. Ale to je jenom taková věc, něco jako "rozlučka" kdyby mě nahlásila. Každopádně si mě zatím ještě prosím nemaž pp Lucy* ;*

4 Lucy* Lucy* | Web | 17. dubna 2012 v 14:55 | Reagovat

[3]: Teda, že si nepřeješ abych skončila :D napsala jsem to špatně :DDD

5 coolgirl11 coolgirl11 | Web | 17. dubna 2012 v 17:20 | Reagovat

ahoj ty pribehy sou dobry a kouknes se ke mne na blog a prihlasis do souteze je to o ceny prosim

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama