Reality is sometimes like a dream - díl jedenáctý

18. dubna 2012 v 6:34 | Luss |  Reality is sometimes like a dream

Pro ty, co to čtou :D :D Asi nikdo coo? :P :D Ale brzo bude další ffka, nebojte ;)


"No to víte, že moc ráda pojedu. Lou, proč ses mě nezeptal ty?" hodila jsem po něm docela základní otázku. "No nevím." Řekl a pokrčil rameny. Dalšíma otázkama jsem ho už netrápila. Chudáček. "A nezkouknem nějakej film?" navrhla jsem a oba dva souhlasili. "No jo, jenže jakej?" řekl Harry. Sama jsem nevěděla. I když jsem s Louisem měla hodně společných filmů, i s Harrym, tak jsme prostě nemohli žádný vybrat. "No a co ten náš Year In The Making?" zeptal se Harry. "No ne! Ten jsem viděla snad už milionkrát!" řekla jsem otráveně. Ale pak jsem dodala: "No tak jo, pusť ho." Dořekla jsem a na Harryho se usmála. Louis do mě strčil a tím naznačil, ať se na něj nesměju. "Ale no tak Lou, přece by jsi nežárlil na kamaráda." Rýpal do něj Harry. Louis se chvíli na něj nepřetržitě díval a pak jen pokrčil rameny. Film, nebo dokument, je to na stejno, začal a Harry si sedl vedle mě, takže jsem seděla uprostřed těch nejhezčích kluků na Zemi a ve vesmíru, prostě všude. Neexistoval krásnější kluk. Nalepila jsem se na Louiho, jak to dělám vždy, když někde sedíme a sledovala jsem film. Znala jsem ho na zpaměť, ale stejně mě nikdy neomrzel. Film pomalu končil, bylo asi deset hodin ráno a tak Harry naznal, že by měl jít vařit oběd. "Ne Harry, oběd dneska uvařím já." Řekla jsem a Harry se zase sedl. Já jsem vstala a šla do kuchyně udělat jak jinak než špagety. To je jediný jídlo co umím. "Proč, když vždycky vaříš ty, tak jsou vždycky špagety?" zeptal se Harry. "No Harry po pravdě, žádný jiný jídlo neumím!" řekla jsem vysmátě. "Ale jako vždy, jsou moc dobrý!" vložil se do naší diskuze Louis. "Díky." Řekla jsem a usmála se na něj. "Ehm.. a Harry, kdyže se jede tý Paříže?" zeptala jsem Harryho. "No, jede se 1.12.. Já vím že máš…" nedokončil větu a já mu skočila do řeči: "NAROZENINY! Budu mít narozeniny!" řekla jsem a kluci čekali, co se bude dít dál, že už potom nepojedu, nebo tak něco. "Oh, Loui, to je ten nejlepší dárek k narozkám!" řekla jsem a vletěla jsem Louimu do náruče. "No vidíš Harry, říkal jsem, že se nebude zlobit." Řekl Harrymu a pak řekl mě: "Zlatoo, umačkáš mě!" řekl a snažil se mě odstrčit. "Jé promiň!" řekla jsem a zase si sedla ke své porci špaget. "A jak pokračuješ s výukou zpívání?" zeptal se mě Harry. Oh ano, zapomněla jsem Vám říct, že mě Louis učí zpívat. Než mě začal učit nezazpívala jsem skoro nic. A teď mám hlas jako zvon. "Super, už umím zpívat o hoodně líp, že zlato?" řekla jsem a šťouchla do Louise. Lou kývl. "Aha, tak to je fajn." Odpověděl Harry. Dojedla jsem svojí porci špaget jako poslední. Doma jsem se nudila. "Lou, co mám dělat, strašně se nudím, nejdeme nakupovat?" zeptala jsem se. "Ale lásko, nakupovat jsme byli včera, pamatuješ? Vykoupila jsi snad celej obchoďák." Řekl. "No a tak co mám dělat?" řekla jsem a udělala na něj psí oči. "No tak co kdybys.. hm… co kdyby sis pozvala kámošky?" řekl a usmál se. Jakmile Harry uslyšel slovo "kámošky" pohotově se zeptal: "A kolik kámošek? Nezbouráte mi byt?" řekl a ironicky se zasmál. Chtěla jsem ho trochu poškádlit a tak jsem začala: "No, pozvala bych si Monicu, Ivett, Ammy, Ell, Sydney.." půlka těch holek ani neexistovala. "Né, dělám si srandu Harry, neboj. Stejně je to blbej nápad pozvat kámošky, když skoro žádný nemám." Řekla jsem a koukala se při tom na podlahu. Na podlahu, kde byl koberec. Chlupatý koberec. Hodně chlupatý koberec. Jim se to řekne. Oni se nikdy nenudí. Společně vždycky někam jdou, skvěle se baví a nenudí se. Jenže já jsem jediná ženská v tomhle bytě. Moc pěkném bytě a prostě se potřebuju s někým bavit. Ale s kým? Je tu jen Harry a Louis. S těmi si povídám až moc. Pak jsem se vrátila v myšlenkách asi o dva měsíce dozadu. Právě jsem se chystala na koncert One Direction. To jsem ještě nevěděla, že s ním budu chodit, s tím nejúžasnějším človíčkem na světě. S Louisem. Nevěděla jsem, že mi dá svoje číslo a followne si mě na twittru. V minulosti jsem nevěděla nic, jen to, že jdu na koncert. Jen jsem nevěděla, že mi ten koncert změní život. A změní, myslím tím změní úplně od základů. Podívala jsem se na Louise. Nejdřív na jeho vlasy. Pak jsem si ho projela celého až k patám. Tak s tímhle úžasným človíčkem teď chodím. Teď s ním žiju, spím v jedné posteli, obědváme a večeříme spolu, díváme se společně na televizi. "Ehm, lásko není ti špatně? Jsi nějaká bílá!" probudil mě z hlubokých myšlenek Louis. Zvláštní. Zatím co jsem přemýšlela jsem ani nezpozorovala, že mě bolí hlava a je mi na omdlení. Asi z těch myšlenek. "No ehm…" nestihla jsem dokončit větu a sekla jsem sebou na zem. POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Teresa ^^ Teresa ^^ | Web | 19. dubna 2012 v 16:22 | Reagovat

No já to jdu hned začít číst od 1. dílu! :D

2 Teresa ^^ Teresa ^^ | Web | 19. dubna 2012 v 17:09 | Reagovat

Wow! Super, doufám že další díl bude co nejdřív! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama