Reality is sometimes like a dream - díl osmý

14. dubna 2012 v 10:06 | Luss |  Reality is sometimes like a dream

Teď jsem si všimla, že u minulého dílu chybělo kus věty a tak tu zbylou část najdete tady ;))


Přece jenom, venku už je zima a nerad bych tě poslal někde samotnou v takový tmě." Řekl Lou a usmál se a myslel si, že budu hned souhlasit. "Jen klidně zůstaň!" probudil mě z myšlenek Harry. "No… no tak dobře, ale budeme si až do noci povídat, jasný? Řekla jsem a na oba se usmála. "Jasný!" odpověděli oba na ráz. Sedli jsme si na postele. Já spala na posteli Louiho, Harry spal na své posteli a Louis spal na posteli pro hosty. "Mohl si zůstat ve své posteli." Řekla jsem Louisovi. "Ne, moje postel je lepší, tahle… tahle je moc tvrdá." Zalhal. Harry se nás ptal, proč nespíme oba v jedný posteli. No víte že já ani nevím? Bylo to divný, když spolu chodíme, měli bychom spolu i spát, ale za prvý: nebyla jsem zvyklá s někým už jen normálně ležet, natož spát a Lou naznal, že jenom spolu ležet v posteli, mi určitě vadí a nechce na mě ehm.. "spěchat". "A proč si jí to neřekl hned, hlupáku?" řekl Harry a divně se zasmál. "Ježis Harry, musíš se nás ptát na takový otázky? Mám se tě taky ptát? Hmm, tak proč třeba nemáš holku?" řekla jsem a na Louise jsem se usmála tak, aby to Harry neviděl. "Tak teď jsi ho pořádně setřela!" řekl Lou a začal mít záchvat smíchu, když Harry ani po minutě neodpověděl. "No tak vidíš, jak je to těžký odpovídat na nějaký otázky." Harry uznal, že ano. Bylo asi čtvrt na dvě a rozhodli jsme se jít spát. Oba spali hned jak zabití. Já ale měla problém usnout. Usínání byla vždy má slabá stránka. A ještě když spím v jiné posteli. Je to divný. Už bylo půl čtvrtý a já ještě nespala. "Loui? Loui, vstávej!" řekla jsem tiše. "Co je? To už je ráno?" řekl a spal dál. "No ráno ještě není, je půl čtvrtý, ale já nemůžu usnout. Mohla bych…" a zasekla jsem se v půlce věty. Mám nebo nemám? Ale musím se přece vyspat. Pak jsem udělala zásadní krok: "..si k tobě lehnout!" řekla jsem a Louis se po mé větě probral úplně. "To jako fakt? A jsi si jistá? Nebude ti to vadit?" řekl tak tiše, aby nevzbudil Harryho, protože prej moc tvrdě nespí. "No, asi mi to vadit nebude, jinak bych se neptala. A když si k tobě nelehnu, neusnu a tím pádem se ani nevyspím." Řekla jsem a Lou nadzvedl peřinu. Vlezla jsem si k němu. Objal mě a za chvíli spal zase dál. Nevím proč, ale cítila jsem se líp a za pár minut taky usnula. Když nás ráno viděl takhle spát Harry, začal mít výbuchy smíchu a měl rýpavý poznámky. "Harry, nech nás ještě spát." Řekl Lou ospale a hodil po něm polštář. Harry ale nepřestal. "Kolik je hodin?" zeptala jsem se, když jsem byla ještě v polospánku. "Je přesně půl desáté a pět minut." Odpověděl Harry pohotově. Spala jsem šest hodin, to mi muselo stačil. Vykroutila jsem se z Louova objetí a vstala. "Oh Harry, ty jsi ale šarmantní, přichystal jsi nám snídani!" řekla jsem ironicky a posadila se ke stolu. Lou vstal taky a přišel do kuchyně. Viděl, že máme vajíčka. "Máš ale smůlu kamaráde, protože Stef vajíčka nejí!" řekl a měl pravdu. "Koukám, že si měl v noci návštěvu." Řekl Harry a kývl hlavou směrem ke mně. "Jo a ty Stefanie si vem třeba palačinky, nebo toust. Uvařil jsem toho spoustu." Dodal. "Ježiši Harry. Neměj ty rýpavý kecy. Stef jen nemohla usnout, že?" řekl otráveně Lou a podal mi tous, jelikož věděl, že ani palačinky nejím. Pak si sedl ke stolu a začal jíst už skoro studená vajíčka. "No jen aby!" řekl pobaveně Harry. "No, ale už musím jít. Vrátím se až odpoledne a doufám Stef, že mi uvaříš oběd." Řekl Harry, když už byl v předsíni. "Vařím jedině pro Louise!" křikla jsem na něj a když zavřel dveře měli jsme s Louem záchvat smíchu. "Tak jak jsi se vyspal s "návštěvou"?" zeptala jsem se Loua. Pozvedl ramena, což znamenalo jakože neví, a řekl: "Normálně. A jak si se vyspala ty lásko? Nevadilo ti, že se mnou "spíš"? řekl a to spíš řekl takovým, podle mě, divným tónem. "Já se vyspala taky normálně. No a víš že mi to "nevadilo"?" pokusila jsem se o stejný tón u slova nevadilo. Lou se zasmál a řekl: "Hm, nechceš spát dneska u mě zase?" tentokrát celou větu řekl tím divným tónem. Šťouchla jsem do něj: "Přestaň!" řekla jsem a začala se smát "Oni mě už ale určitě hledají rodiče. A já se musím převlíct, protože nebudu nosit stejný oblečení dva dny." A pak Louis řekl větu, která mě trochu zarazila: "A co kdyby ses ke mně nastěhovala? Přece jsi dospělá a tak si můžeš dělat co chceš ne?" dořekl a koukl se mi do očí. Do mích hnědých očí, které nebudou nikdy tak nádherné jako ty jeho. "Ale.. Ale co Harry?" dostala jsem ze sebe. "Harry? Harrymu jsi prej maximálně sympatická a má tě rád. Vlastně.. vlastně to nastěhování vymyslel on.". Co to? On po mě chce abych se k němu nastěhovala. Vždyť spolu chodíme.. kolik? 20 hodin?! Bylo to pro mě těžké rozhodnutí. Ano nebo ne? Když řeknu ano, bude šťastnej, ale budu chybět rodičům. Když řeknu ne, bude smutnej, ale pořád budu bydlet s rodiči, což nechci. Nechci bydlet u rodičů až do třiceti. To ne! Nakonec jsem mu řekla: "No… ještě si to rozmyslím. Ale možná jo! A co podnikneme dnes?". Svraštil čelo a udělal divnej xicht. "Dnes?! Zatím jsem ještě nic neplánoval. Ale můžem počkat na Harryho, on pak něco navrhne. Má dobrý nápady." Řekl a xicht dělal ještě víc. "Přestaň dělat ty xichty!" okřikla jsem ho, ale přitom jsem se strašně smála. "No tak jo, počkáme na něj, ale Loui, teď se jdu osprchovat." Cestou do koupelny jsem si říkala: život s Louisem je veselej. Fakt! POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kecka Kecka | Web | 14. dubna 2012 v 10:52 | Reagovat

Tý jo, máš nádherný layout.

2 Zaira* x♥ Zaira* x♥ | Web | 14. dubna 2012 v 15:28 | Reagovat

Vidím nový design.. je nádherný! :)

3 rockyaceceklub rockyaceceklub | Web | 14. dubna 2012 v 18:21 | Reagovat

Ahoj dáš mi prosím tu --> http://www.chupachups.sk/chuck/43903
hlas?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama