Reality is sometimes like a dream - díl šestý

12. dubna 2012 v 6:37 | Luss |  Reality is sometimes like a dream

Divnej díl, vlastně celá povídka je divná. Já jí dopíšu, dopřidám a pak napíšu novou. V tomle dílu je hlavní zápletka!


. Přitulila jsem se k Louovi a Naill po nás hodil vražednej pohled. Ani nevím, proč se k Louimu tak lepím, prostě jsem na to zvyklá už z toho kina a Louisovi to taky nevadí. Vždycky jsem prostě měla lepší pocit. "Si to nechte až na doma!" odsekl Naill. "Naille, už konečně přestaň jo?! Nech je na pokoji. Když Lou říká, že spolu nechodí, tak spolu prostě nechodí, rozumíš?" setřel ho Zayn. Mě už z toho hlava šla kolem. Byla jsem opravdu naštvaná a k Naillovi cítila takový odpor, že sem už chtělo z něho zvracet. Louisovi to zřejmě vadilo taky, protože nebyl takový, jako je vždycky. Všude jste prostě cítili, jak jsou všichni napjatí. Nelíbilo se mi to. Konečně můžeme jít pryč. Konečně ta blbá zkouška skončila. Jakmile jsme vyšli ze studia, pronásledovali nás paparazzi. Byla jsem už na to zvyklá, ale tenhle život mě nebavil. Ten život co jsem měla předtím byl lepší. Teda některé věci byli lepší. Nikdo mě neznal. Byla jsem totálně zblázněná do 1D a nikdy jsem netušila, že potkávat je bude pro mě rutinou. A už vůbec jsem si nemyslela, že každý den budu trávit s Louisem Tomlinsnem. Nikdo si o mě nešeptal a nevšímali si mě. Jediný, co se mi na tom novým životě líbilo, byl Lou. Byl pro mě každodenní věc, takže bych bez něj dva dny nevydržela. Byl jako má droga. Droga, bez které jsem nemohla žít. Droga, kterou když jsem neměla, mohla jsem umřít. Mile jsem se na něj usmála. On úsměv oplatil. "Stef, promiň, za ten dnešek. Myslel jsem, že se budeš bavit. Na oplátku ti to nějak vynahradím." Řekl a usmál se. Já se pořád tvářila neutrálně. Ani jsem si nevšimla, že se usmál. No tak? Co to se mnou je? Po chvíli jsem ale odpověděla: "Ne, to nevadí.. a.. vynahrazovat mi to nemusíš, vlastně…vlastně jsem se docela bavila." Zalhala jsem. "Co ti je Stef? Já vím, že Naill byl protivnej. Moc se ti za to omlouvám ale…." Nedořekl to a já mu skočila do řeči "…ale ty ho nezměníš! Já vím, říkal jsi to snad stokrát." Vyjela jsem po něm. Pak jsem si to uvědomila. "Ježiši, promiň, já.. se přestala ovládat. V životě ti dělám akorát problémy. Když jsi mě neznal, měli jste se všichni rádi. Jakmile jsem do tvého života vstoupila já, hodně se toho změnilo. Už s něma ani nevycházíš a…" nedokončila jsem větu, protože… Co to? Myslí to vážně? On mi vážně dal pusu? Mé myšlenky, jako by se najednou vytratily. Myslela jsem jen na ten polibek. Co to mělo znamenat? "Co… co to?" dostala jsem jen ze sebe. "Jejda, vážně promiň. Nechtěl jsem.." řekl a začal mě obímat. "Ne, nevadilo mi to. Jen jsem překvapená. Proč… proč jsi to udělal?" řekla jsem a podívala se do těch jeho nádherných očích. Nikdy jsem si nevšimla, že je má tak úžasný. Ano, říkala jsem, že je má nejkrásnější na světě, ale nikdy je neměl takový, jako je měl teď. "No víš… ty ses nedala zastavit a… No tak dobře. Řeknu ti to.. Od tý doby, co jsem tě vyděl poprvý, jsem se do tebe nějak…. no… zamiloval.. Proto jsem tě pořád někam zval. Abych tě mohl vydět." Řekl, usmál se, ale pořád koukal do země. On je tak sladkej! Zmohla jsem se už jen na tyhle slova: "Oh Loui." A objala ho. On se docela divil, že ho obímám. "A proč jsi mi to neřekl hned?" zeptala jsem se ho. "Víš Stef. Po pravdě ani nevím. Byl jsem pár dní po rozchodu a taky jsem ti to neřekl kvůli tobě. Nevěděl jsem, jestli jsi připravená… připravená chodit se mnou… chodit s celebritou." Řekl. No jasně, že bych hned na to nebyla připravená. Musela jsem si zvyknout, že mě obklopují desítky fotografů. "Loui. Před tím jsem připravená vůbec nebyla. Teď jsem si ale na všechno zvykla.. vážně na všechno." Řekla jsem a vrazila jsem mu taky pusu, jako on jí najednou vrazil mě. Vypadal docela překvapeně. "A teď pojď. Půjdeme třeba… třeba nakupovat!" řekla jsem vesele. On se hlasitě zasmál a kývl. Šli jsme do obchoďáku a nakupovali jsme. Moc jsme se bavili. Byla jsem konečně šťastná. Louis všechno, jak správný jantleman, to všechno zaplatil. Pak jsme se ještě rozloučili a oba šli domů. POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Cornetto^^ Cornetto^^ | Web | 12. dubna 2012 v 16:22 | Reagovat

samozrejméé ! ;D a čo sa pýtaš !? :D veď je to tam jasne napísané, či ? :D nových súťažiacich beriem ešte do vyhodnotenia 1. kola. ;) ja budem len rada, čím viac súťažiacich, tým lepšie. ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama