Reality is sometimes like a dream - díl třetí

10. dubna 2012 v 20:16 | Luss |  Reality is sometimes like a dream

Skoro nikdo to nečte, ale to nevadí :D Stejně je to trapná povídka.


Á, právě má Louis sólo v písničce Moments. On má tak nádherný hlas! Když si už po několikáté všiml, že mám oči jen pro něj, mrkl na mě a usmál se. Proč to sakra pořád dělá? Musím být rudá až na pr.deli! Mě to ale nevadí! "Tak vážení, koncert nám pomalu, ale jistě končí. Jakou chcete poslední písničku?" řekl všem Liam a usmíval se. Všichni křičeli něco jako: Né, ještě koncert nesmí skončit! A pak volali, že chcou písničku WMYB. Já sice chtěla jinou, ale to nevadí, ráda si jí zase poslechnu. Koncert skončil a já už odcházela. Najednou za mnou někdo volá: "Počkej, to se ani nerozloučíš?". Hned jsem poznala, že je to Louis. Otočila jsem se k němu a řekla: "Ehm.. no tak promiň no. Tak ahoj". Ani jsem to nedořekla a vrazil mi do ruky lísteček, usmál se na mě a řekl jen prosté "ahoj", ale mě to stačilo. Pak odešel. Na lístku bylo napsáno: Neboj, na twittru si tě follownu. A pak dole bylo připsáno číslo. Pane bože! On mi dal svoje telefonní číslo. Ale proč? Vždyť jsem jim jen vlezla do šatny, nic jiného. Nepřemýšlela jsem už o tom a šla k autu. S hřejivým pocitem jsem odjela spokojeně domů. Když jsem dojela domů, šla jsem do svého pokoje. Matka mě ale zastavila. "Stefanie, vím, že už jsi dospělá a že ti nemám rozkazovat, ale prosím ukliď si svůj pokoj, máš tam bordel jako v chlívě.". Měla jsem chuť jí zabít, nebudu si uklízet pokoj, když jsem právě dorazila z koncertu a datum 21.09. se stalo mým nejlepším datumem! Přesto jsem jí ale řekla: "Joo, prosim tě.". Zabouchla jsem dveře svého pokoje a pro jistotu zamkla, aby sem matka nelezla. Hned jsem si sedla k PC a viděla, že si mě Louis už follownul. Byl zrovna online a napsal mi: "Ahoj Stefanie. Tak jak se ti líbil koncert?". On mi napsal, on mi napsal. Opakovala jsem to pořád dokola. Po chvíli jsem mu napsala: "Byl úžasný! A promiň za ty kalhoty :P". Jakmile jsem si zase na to vzpomněla, byla jsem opět celá rudá. Pak jsem tam ještě dopsala: "A můžu prosím vědět, proč si mi dal své číslo? To takhle dáváš každé své fanynce?" asi za tři minuty odpověděl: "No tak to je fajn, že se ti koncert líbil. Ty kalhoty nevadí. A to své číslo. No, každé své fanynce ho nedávám, vlastně jsi první, které jsem ho dal. Ale přišla jsi mi strašně sympatická a navíc, hned jak jsem tě uviděl, cítil jsem pozitivní energii :D Hele už musím jít, nevadí?". Tak sympatická jo? A od kdy on cítí pozitivní energii? Napsala jsem mu: "Aha. Ne nevadí mi to, ahoj ;)". On se odhlásil a já taky. Šla jsem se, už asi po milionkrátý, kouknou na jejich video deníky. Nevím proč, ale najednou mi všichni členové 1D přišli nudní, kromě Louise. On nudný nebyl nikdy. Bylo už docela pozdě a tak jsem si šla lehnout. Samozřejmě se mi o něm zdálo. Ráno jsem vstala asi o půl sedmý, abych stihla školu. Protože bydlím kousek od školy, vyšla jsem o půl osmý. Ve škole už na mě čekala má kámoška Monica. "Ahoj Moný! Musím ti něco říct." Řekla jsem radostně. "Není to zase něco o One Direction, že ne?" Ona je totiž strašně nenávidí. "Je, ale to tě bude zajímat. Louis mi dal svoje číslo! No věřila bys tomu?" řekla jsem, ale Monica už mě neposlouchala. No nic, řekla jsem si a sedla si do lavice, protože už zvonilo. Zrovna jsme měli matiku. Učitel mumlal tak, že jsem mu vůbec nerozuměla. Když ho nebudu poslouchat nic se nestane, řekla jsem si, stejně na vejšce žádný testy nejsou, jenom na konci roku. POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lucylulylul lucylulylul | 10. dubna 2012 v 21:42 | Reagovat

To je uzasny dalsidalsidalsi... :D pises krasne...

2 Luss Luss | Web | 10. dubna 2012 v 21:55 | Reagovat

[1]: Děkuju, stejně si to nemyslím, je to divná povídka :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama