Reality is sometimes like a dream - díl třináctý

2. května 2012 v 20:32 | Luss |  Reality is sometimes like a dream
(Musím udělat novou úvodní fotku :D )
Tak a je tu další díl ;) Ještě že to mám už dopsaný ve wordu a sem to jen zkopíruju :P
PS: DÍl o ničem :D Je to divný, nevím, proč se vát to líbí :P Mě se to vůbec nelíbí :/ :D
Jinak píšu už další povídku. Možná vám sem dnes přidám 1.díl, uvidíme :)
Tak a teď už k dílu:



Sice chtěl, abych to neslyšela, ale slyšela jsem to až moc dobře. Pak dodal: "Tak to je moc dobře." Proč se ke mně chovají tak divně. "No tak. Co jste mi ještě zatajili? Vidím to na vás! No tak, řekněte mi to!" Oba se zarazili. "No víš lásko, taky… taky jsi byla na.. na operaci." Řekl Louis a já byla ještě víc zaražená. "Takže… takže počkat. Já spadla, odvezla mě sanitka, byla jsem na operaci a pak jsem byla ještě dva dny v kómatu?" nedávalo to smysl. Proč mi to neřekli rovnou?! Najednou se mi nehezky zatočila hlava a musela jsem si sednou. "Tak, tak co se mnou je do prdele! Co! A chci slyšet pravdu!" řekla jsem a Lou si ke mně přisedl. "Nic ti není. Jen toho poslední dobou bylo na tebe moc. Operovali tě, protože jsi měla rozraženou lebku. V kómatu jsi byla, ale prý to má takhle každý," řekl docela upřímně, že jsem mu věřila. Stejně to nedávalo smysl, ale já se tím už nezabývala. Po měsíci jsem na to zapomněla. Musela jsem do školy udělat maturu a pak uběhne ještě jeden měsíc a hurá do Paříže. "Slečno Stefanie Tashellová, zodpovězte následující otázky. Pokud odpovíte správně, máte maturitu v kapse. Pokud odpovíte špatně, můžete si to ještě v lednu zopakovat." Řekl náš tříďák. Pan Dorcaster. Vedle mě stála třídní hvězda Elisa Matuczová. Je z Polska a je strašně namyšlená. "Užij si to hvězdo. No jo, paní slavná. Budoucí paní Tomlinsonová." Řekla. Nesnášela jsem to oslovení hvězdo. Říkala to nulám. Ale já nula nejsem. Pak kecela ještě nějaký sračky, ale neposlouchala jsem jí. Věděla jsem, že to udělám, protože jsem se šptrala jak divá. I u oběda jsem měla učebnici fyziky a pořád dokola opakovala vzorečky, až to Louisovi lezlo krkem. Maturovala jsem z fyziky, protože z ní mám jedničku, samozřejmě z angličtiny, můj oblíbený jazyk a jako poslední jsem si vybrala biologii, protože ta mi šla taky. Pak přišli výsledky. "Tak a teď je na řadě slečna Stefanie Tashlellová. Ehm.. Fyzika - chvalitebně, Anglický jazyk - výborně, Biologie - chvalitebně. Takže maturitu máte v kapse, gratuluji." Řekl učitel a já byla v šoku. Ani jedna trojka, super! "Zlatooo, já to dala!" řvala jsem, když jsem vycházela z učebny na chodbu, kde čekla Louis. Hned za mnou šla Elisa a tak jsem schválně před ní dala Louisovi pořádnej francouzák. "Tse!" odsekla a šla dál. "Žárlivá nána." Řekl Louis se smíchem. "Já to slyšela." Řekla už v dáli Elisa. Šli jsme s Louisem spokojeně domů. Už nikdy do školy. Už nikdy neuvidím ty nány, co si o sobě myslí kdo ví co nejsou. A za měsíc do Paříže. Moc se tam těším. Nejlepší bylo, že jsme měli s Louisem narozeniny ve stejnej měsíc. Oba stejné znamení. Oba střelci. Nevím proč, ale najednou jsem se jen tak usmála. Z ničehož nic. Nevím, asi jsem pociťovala štěstí. Napsala jsem mámě SMSku, že jsem maturu dala. Odpověď přišla téměř okamžitě: "To jsem moc rada holcicko. Moc gratulujeme. Chybis nam. Nekdy prijed. Mamka." Ano, je to docela dlouho. Neviděli jsme se asi 2 měsíce. Ani jsem jí na rozloučenou neřekla ahoj. A teď mě vlastně vidí jen na novinových stáncích. Zítra v novinách: Stefanie Tashellová, přítelkyně Louise Tomlinsona dala maturitu! Ach jo. Teď jsem byla hvězda. Na každé titulní straně byl můj xicht a Louis. Většinou to ale byli pozitivní články, takže mi to zas až tak nevadilo. Moje ehm.. "maminka" teď může vykřikovat na všechny světový strany: Moje dceruška je slavá a bla bla. Doma jsem vzala mobil a šla na twitter. OMG! Takovej zpráv: Gratuluju, že jsi udělala maturitu! Mě to nezajímalo. Šla jsem z twitteru pryč. Byla tam nuda. Raději jsem šla na svůj osobní facebook. Osobní jsem měla taky. Ne jen ten, co si mě tam přidávali úplně cizí lidi. Pane bože. Je tam Elisa. "Čáoo hvězdo!" napsala mi jako první. "Neotravuj knedlo." Byla moje reakce. "Ale no tak Stefanie. Knedla jsi jedině ty, hvězdo. A drž si tu svojí klapačku, rozumíš? To že jsi slavná nic neznamená. Jo a to líbání s Louisem bylo pěkně nechutný. Vlastně.. ty jsi byla nechutná!" psala dál. "Závidíš co? Hvězdo si říkej sama sobě bárbíno uřvaná. Polib si ten svůj milionkrát přeoperovanej zadek!" odpověděla jsem a odhlásila se. S takovou fiflenou se nebudu vybavovat. Pro mě je jen vzduch. Hnusně zapáchající vzduch. Ale pokračovalo to dál. Jedna SMSka za druhou. "Pani Tomlinsonova. Nikdy se tak jmenovat nebudes. Znicim te!" Takový SMSky chodili celej den. Odpověděla jsem jí jen jednou: "Na to nemas. Jdi se vycpat." A dál jsem se s ní nebavila. Vypnula jsem mobil a hotovo. Šla jsem spát. POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Teresa ^^ Teresa ^^ | Web | 4. května 2012 v 18:54 | Reagovat

Piš dál! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama